Pevný disk

Pevný disk, zvaný také Hard disk je zařízení, které slouží jako úložiště dat uvnitř počítače. Pevných disků může být v počítači i více, ale alespoň jeden zde musí být každopádně. Kromě uživatelských dat je na něm totiž uložen také operační systém.

Je to zařízení složené jak z elektronických, tak také mechanických částí. Uvnitř je několik kovových kotoučů, které jsou pokryté speciální zmagnetizovatelnou vrstvou. Každý z těchto kotoučů má po obou stranách diskové hlavičky, které se na rotujícími kotouči pohybují a čtou a zapisují data.

Velikost pevných disků se obdobně jako u pamětí udává v bytech resp. jejich násobcích. V současné době jsou to řádově stovky giga bytů (120GB - 2000GB (převedeno 2 TeraByte (TB)). Výrobní náklady jsou oproti cenám operačních pamětí nízké a proto vychází cena za gigabyte velmi příznivě (u operační paměti např.: 600,- Kč u pevného disku pak pouhých 7,- Kč)

I pevné disky prošly dlouhým vývojem a tak přestože hrubý princip fungování zůstal zachován, měnila se rychlost rotace diskových ploten (5400 rpm (rpm=otáček za minutu), 7200 rpm, 10000 rpm), množství dat, která se vejdou na jednu plotnu a také rychlost, s jakou je disk schopen počítači předávat data. Proto se také měnila rozhraní, která k připojení disků slouží. Nejznámější jsou tyto:

• SCSI - rozhraní které mělo řadu výhod, nicméně se prosadilo téměř výhradně v serverech (klíčové počítače v síti)
• IDE - někdy zvané ATA, či PATA v případě optických CD-ROM mechanik také ATAPI. Velmi rozšířené, dnes postupně mizící, pro již nedostačující rychlost
• SATA - Serial ATA, nástupce rozhraní IDE, zvyšuje rychlost
• SATA II - SATA s vyšší rychlostí. V současnosti nejrozšířenější diskové rozhraní
• SATA III - Pravděpodobně budoucí standard, opět zvyšuje rychlost.

I u pevných disků je tedy potřeba při koupi přemýšlet, zda tento nový harddisk půjde připojit do mého starého počítače.