Přídavné karty
Rozšiřující karty jsou elektronické tištěné obvody osazené elektronickými součástkami a slouží k rozšíření, nebo vylepšení schopností počítače. Mezi nejrozšířenější rozšiřující karty patří:
- Grafické karty
- Zvukové karty
- Síťové karty
- Televizní tunery/Televizní karty
Aby nebylo vše zcela jednoduché i sloty pro rozšiřující karty prošly postupným vývojem a proto ne každá karta se dá zapojit kamkoliv. Pro grafické karty jsou to sloty značené jako AGP, dnes spíše PCI Express 16x.
Ostatní karty jsou dnes dostupné do slotů typu PCI, resp. PCI Express 1x až 4x.
Grafické karty
Grafické rozhraní se stará o převod obrazových dat na výstupní zařízení (monitor, nebo projektor). Moderní hry poté vyžadují 3D akceleraci a o toto se také starají grafické čipy vysokých výkonů. Některé soudobé základní desky již bývají osazeny integrovaným grafickým čipem, ale tato řešení zpravidla nepodávají výkon dostačující pro hraní her. Proto bývají počítače osazeny výkonnějšími grafickými kartami.
Výrobců grafických karet je mnoho, ale velmi úspěšných je jen několik. Mezi nejznámější patří:
- Matrox - vyrábí grafické karty pro profesionální využití (modelování 3D objektů např.: při návrzích nových automobilů)
- AMD/ATI - Kanadský výrobce grafických řešení především pro hráče. Grafické karty tohoto výrobce nesou označení Radeon (momentálně nejvýkonnější je Radeon HD 2900).
- NVIDIA - poslední z velkých hráčů na poli grafických adaptérů. Jejich nejznámějším označením je GeForce (momentálně nejvýkonnější je GeForce 8800 Ultra).
Kromě hrubého výpočetního výkonu grafické karty je dalším důležitým parametrem velikost a typ pamětí. Druhy pamětí korespondují s těmi používanými pro operační paměť. Nejvýkonnější grafické akcelerátory tedy spoléhají na paměti typu DDR4 nebo DDR3. Nejvyšší momentálně osazovaná grafická paměť má velikost 1GB DDR4.
Zvukové karty
Zvuková karta se stará o převod počítačem generovaného digitálního zvukového signálu na takový analogový signál, který dokáže reproduktor přehrát.
Až na několik málo výjimek mají všechny základní desky zvukovou kartu integrovanou přímo na sobě. Jako v případě grafických karet, i zde je tato karta pro většinu běžné práce více, než dostatečná. Pouze zvukoví specialisté, audiofilové, nebo nároční hráči požadují kvalitnější zvukové řešení. Firmou proslavenou svými zvukovými kartami je Creative.
Síťové karty
A opět, i zde platí, že naprostá většina dnešních základních desek má alespoň jednu síťovou kartu integrovánu. Rychlost síťové karty a potažmo síťového připojení je udávána v "bitech za sekundu = bits per second = bps" nebo jejich násobcích (kbps, Mbps, Gbps), někdy také zkracováno jako pouze gigabit. Dnešním standardem je rychlost síťové karty 100 Mbps (megabit), nebo 1 Gbps (gigabit). Pro pochopení rychlostí si uvedeme následující příklad:
- Film o velikosti jednoho CD má velikost 700 MB
- Víme, že 1 byte = 8 bitů
- 1 Gbps (gigabit za sekundu) znamená, že se za 1 sekundu přenese 1 gigabit dat, neboli 1024 Mb
- 700MB = 700 * 8 = 5600 Mb (megabitů) -> tedy jedno CD má 5600Mb
- po síti o rychlosti 1Gb bychom tedy toto CD stáhli za 5600/1024=5,5 sekundy
- po síti o rychlosti 100 Mb by to bylo již 56 sekund.
Dnešní rychlosti připojení k internetu jsou od 512 Kbps až po 16 Mbps.
Televizní tunery/televizní karty
Poslední skupinou rozšiřujících karet, o kterých se zmíníme jsou televizní karty, jindy také označované jako televizní tunery. Tyto karty nebývají na základních deskách integrované nikdy. Občas ovšem bývají integrovány na kartách grafických. Takováto řešení nabízí například kanadská ATI ve svých produktech All In Wonder.
Televizní kartou se rozumí takové zařízení, které rozšíří schopnosti počítače o možnost příjmu televizního signálu a případně také jeho zaznamenávání.